Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Datum a čas

Dnes je čtvrtek, 21. 9. 2017, 7:08:31

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

Ctiněves


 Památná hora ŘÍP svou výškou 458m nad mořem vévodí celému kraji, který se po něm jmenuje PODŘIPSKO.

 

  Ačkoli je původu vulkanického, jeho okolí náleží k útvaru křídovému. Od té doby se několikrát vystřídala doba ledová s dobou meziledovou. Masiv Řípu se pozvolna nestejnoměrně zvedal a vody kolem Řípu ustupovaly do nižších částí krajiny. Protože čedič Řípu byl sloupovitě rozpukán, měl mráz usnadněnou práci a odlamoval z povrchu hory čedičové sloupy a jejich svazky. A tak se vrchol Řípu postupně snižoval, rozšiřovalo se jeho úpatí a celá hora začala postupně nabírat dnešního zvonovitého tvaru. V době, kdy jezerní vody ustupovaly a řeky zaujímaly svá koryta, teklo Labe zhruba v dnešním směru. Vltava však směřovala z Nelahozevsi směrem k Ledčicům, kde se dělila na dvě ramena. Západní rameno teklo přes Straškov, Přestavlky a Dušníky dál směrem na Lovosice, východní rameno směřovalo pak od Ledčic přes Černouček, Ctiněves, Citov a Dolní Beřkovice, kde se vlévalo do Labe.

  V našich národních dějinách je hora Říp nerozlučně spojena s pověstí o příchodu praotce Čecha. Pověst zachycují ve svých příbězích čeští kronikáři jako např. Kosmas, Dalimil, Hájek z Libočan a další. Spisovatel Alois Jirásek zpracoval jejich vyprávění ve svých Starých pověstech českých. „Přišel se svojí čeledí praotec Čech z dalekých krajin a stanuli konečně pod horou, z jejíhož temene novou zemi shlédli. I zalíbila se jim nová vlast a vůdce družiny, velebný vladyka Čech díky bohům činil a oběť zápalnou přinesl, že šťastně a bez úrazu jeho plémě do bohaté a krásné krajiny uvedl. A když se jeho život naplnil, na hranici ho důstojně spálili, popel sebrali, do popelnice vložili a do hrobu dali. Na hrob mohylu nakladli, hrob navštěvovali a všelikou jemu poctivost činili. Za čas pak na tom místě ves postavili a v poctivost toho hrobu Ctiňovos jí jméno dali. Také učený jezuita Bohuslav Balbín vyprávěl v roce 1679 o tom, že Čech byl pochován a pak té vesnici bylo dáno jméno Ctiňoves a to je ves poctěná kvůli hrobu. Pulkava, který psal kroniku za Karla IV. Uvádí, že ještě za jeho doby se ukazovala ve Ctiněvsi poutníkům místo hrobu Čecha a sám toto místo viděl. Podobný je zápis v kronice fary v Černoučku z roku 1818. Roku 1853 archeolog Václav Krolmus z Prahy hledal východně od kostela, kde nacházel úlomky pravěkých nádob. Úlomky rozmačkaných uren se na povrchu půdy nacházejí ještě dnes. Dále Krolmus zjistil od hřbitovní zdi pouhých 42 kroků směrem na východ zbytky mohyly, která měla 33 kroků v průměru a 100 kroků po obvodu. Dozvěděl se zde, že mohyla je postupně rozebírána a kámen je rozvážen po polích a na stavby. Řipský čedič byl brán na stavby domů i na budování silnic v roce 1850. Při své návštěvě Krolmus našel kamenné kladívko ( sekeromlat ) z pozdní doby kamenné, který je uložen v Národním muzeu v Praze.

 V roce 1969 přijel na pozvání archeolog Národního muzea Dr. Sklenář. Objevila se totiž místa vyznačující se tmavším a větším vzrůstem plodin. Již před návštěvou Dr. Sklenáře bylo zjištěno, že pod těmito místy v hloubce 90 cm jsou popelnicové hroby. Při obdělávání půdy těžkými stroji byly hroby poškozeny. Uhlík z popela mrtvých předků působil jako stimulátor, čímž rostliny v těchto místech dosahovaly většího vzrůstu. Dr. Sklenář podle předložených zbytků popelnic určil, že se jedná o pohřebiště knovízské kultury z doby 1200 – 1000 let před Kristem. V tomto prostoru se měl později provádět další výzkum, ale dosud nebyl realizován. (V srpnu 2009 byl zahájen archeologický výzkum,který trvá dodnes)

 K historii našeho kraje patří také další archeologické nálezy hrobů našich předků. Jedním takovým místem je část lesa mezi Ctiněvsí a Horními Beřkovicemi. Další mohyly se nacházejí na Větrníku jihovýchodně od Ctiněvsi. Průměr mohyl je kolem 10 metrů a výška nepřesahuje 1 metr. Severovýchodně od Horních Beřkovic je terasovitý ostroh s dalšími památkami našich předků.

 V pozdějších dobách byl na Řípu založen kostel Sv. Jiří. Roku 1126 byl kostelík obnoven Soběslavem I. Na památku vítězství nad Lotharem a vysvěcen olomouckým biskupem Zídkem. Do kaple se dříve vcházelo dnešní věží ze západní strany.

Nelze pochybovat o tom, že Ctiněves je osadou velmi starou, přesto první prokazatelné paměti jsou doloženy až z počátku 14. století ( záznam z roku 1318 o Blahotovi ze Ctiněvse ). Podle záznamu zde na svém statku v roce 1384 hospodařili Radslav a jeho syn Racek, v roce 1388 pak Mikeš z Újezda. O dalších majitelích není nic známo, až záznam z roku 1544 říká, že „ Adam ze Ctiněvse tvrz ve Ctiněvsi, dvůr a ves, a co měl ve vsích Černoučku, Libkovicích, Mnetěši a Straškově vložil si v obnovené desky zemské.“ V roce 1558 pak majetek předal svému synu Mikulášovi, který měl dcery Annu a Johanku. Ty se provdaly za bratry ze Zap u Brandýsa. Anna s Albrechtem zůstali ve Ctiněvsi, Johanka s manželem se přestěhovali na majetek do Vinoře. Zapští byli Rudolfem II. V roce 1595 povýšeni do stavu rytířského. Anna, Albrecht a jejich potomci ve Ctiněvsi špatně hospodařili a tak byli nuceni za 32 tisíc kop míšenských prodat ctiněvský majetek Polyxeně Libkovické. Podle kroniky Zapských je osm členů rodu ze Ctiněvsi a Vinoře pochováno v kryptě kostela ve Ctiněvsi. Kostel ve Ctiněvsi pochází ze 13. století. Je románského původu a byl několikrát přestavován. Oltářní obraz svatého Matouše je na zadní straně opatřen nápisem : Den 9 ten May 1822 Christin Jibing.  Na stěnách kostela se dochovaly staré náhrobky, mezi nimiž vyniká náhrobek Albrechta ze Zap z červeného mramoru s reliéfní postavou rytíře v životní velikosti. Je opatřen čtyřmi erby s nápisem: „léta páně 1600 v úterý před svatým Janem Křtitelem usnul v Pánu Urozený a statečný rytíř Pan Albrecht Zapský ze Zap a na Ctiněvsi a tuto tělo jeho odpočívá očekávaje radostného zmrtvýchvstání.“ Texty ostatních náhrobků jsou velmi málo čitelné, značně trpěly v době, kdy byly zasazeny do podlahy kostela. Kostel ve Ctiněvsi patří k farnosti v Černoučku. Rovněž kostel v Černoučku je velmi starý, pochází z roku 1311 a je významnou kulturní památkou obce.

  Život obcí Černoučku a Ctiněvse byl odedávna spojen. Společné osudy prožívaly obě obce za sedmileté války v r. 1756-1763 i v době pozdější. Podle zápisů v pamětnici z Černoučku přítomné vojsko soužilo obyvatelstvo obcí tím, že drancovalo potraviny, bralo dobytek i peníze, pustošilo pole i úrodu.

Na horečnatou nemoc (mor) umíralo ve farním obvodě 50-60 lidí za jediný měsíc.

Soužití obou obcí po celé generace ovlivňovaly nejen rodinné svazky, ale např. i skutečnost, že měly společnou školu v Černoučku.

O Podřipsku je známo, že přes silný protireformační tlak se zde udrželo poměrně dost evangeliků. Existence modlitebny Českých bratří ve Ctiněvsi je doložena ve druhé polovině 16.století. Podle jedné z dalších pověstí byl Mistr Jan Hus vysvěcen v Roudnici n/L kolem r.1400. Uvádí se, že když pak byl 6.července 1415 upálen, vysadili k uctění památky Čeští bratři pod kostelem ve Ctiněvsi pět stromů, z nichž jeden kaštan ? (Do střední Evropy kaštan - jírovec maďal přivezl roku 1576 nebo 1577 Clusius, který získal semena ze zahrad tureckého sultána v Konstantinopoli.) a jedna lípa vydržely do dnešních dnů. V roce 1945 k nim byly vysázeny břízy a tak tyto stromy i dnes svojí krásou, zejména v době květu, zkrášlují prostor uprostřed obce.

  Památný Říp byl vždy duševní posilou či útěchou celého národa. Proto se stával svědkem událostí celostátního významu. Tak tomu bylo i 10.května 1868, kdy byl svolán na Říp tábor lidu. Vystřídalo se zde několik řečníků zvučných jmen, kteří svými projevy vyzývali k posilování českého národního sebevědomí. Potom desetitisíce účastníků přešli na Ctiněvskou stranu hory Řípu, kde na vůz tažený koňmi občané uložili kámen určený do základu Národního divadla v Praze. Bohatě ověnčený kámen byl v průvodu vezen do Prahy, kam dorazil po dvoudením putování. Tato událost byla vzpomenuta při znovuotevření Národního divadla 18.listopadu 1983.

 1318

 Ačkoli nelze pochybovat, že Ctiněves je osada velmi stará, přece máme paměti o ní teprve z počátku XIV. století, kdež se připomíná roku 1318 Blahut ze Ctiněvsi. Později roku 1383 seděli tu na dvoře Radoslav a jeho syn Racek ze Ctiněvsi. Pak následoval v držení téhož dvora roku 1388 Mikeš z Újezda. Ten se přistěhoval od Třebenic  a zapsal na svém novém dědictví úrok, který byl povinen platiti ke kostelu v Sutomi. Kromě něho seděli na Ctiněvsi také Václav,písař dvora královského a jeho bratr Ondřej. Tento sdědiv statek po bratru, prodal roku 1395 a 1400 své dvory ve Ctiněvsi Matějovi z Újezda odjinud z Kostomlat.Matěj z Kostomlat  nemaje dětí zapsal roku 1400 svůj statek bratru Václavovi, sestře Anežce a Pavlovi, svému pastorovi. Přebýval na Újezdě pod Petřínem. Když pak r.1407 zemřel, našlo se tolik odpůrníků, kteří chtěli na jeho jmění právem od úmrtí sáhnouti, že od toho bylo upuštěno. Odporníci  byli : Matěj, Martin, Jan, Léva, Štěpán,  byli bez pochyby synové Václavovi, roku 1407 na spolek přijati. Jeden z nich Matěj ze Ctiněvsi, obdržel roku 1420 zápis na ves Řisuty.

  1432

 Janek ze Ctiněvsi ( snad jiného rodu ) zapsal své manželce Anežce roku 1432 dluh 50 kop na dvoru Ctiněvsi. Týž Janek koupil roku 1455 věno, které někdy Anežka, vdova po Matějovi mladším, zapsané měla na Ctiněvsi a žil ještě roku 1458. Z dob potomních setkáváme se často s Ctinskými ze Ctiněvse, kteří pocházeli od dotčeného Janka. Od roku 1500 vyskytuje se předek jejich Mikuláš, jenž seděl na tvrzi Ctinské. Jeho synové bez pochyby byli bratři Jan a Adam a Bohuněk, kteří se roku 1521 připomínají. Adam odděliv se od nich vložil si roku 1544 Ctiněves tvrz, dvůr a ves, a co měl ve vsích Libkovicích, Straškově, Mnetěši a Černoušku v obnovené desky zemské. Roku 1558 jsa již stářím přetížen, odevzdal zápisem svůj statek synovi Mikulášovi. Tento zemřel před rokem 1578 zůstaviv dcery Annu a Johanku, jež se obě vdaly do rodu Zapských ze Zap. První byla manželkou Albrechtovou, druhá Bedřichovou. Salomena Zapská z Borovnice se svým manželem měla  čtyři děti, a to Adama, Jana, Marianu a Albrechta. Zemřela roku 1567 a byla pochována v Dubečku v kostele. Její syn Albrecht se po roce 1567 oženil  s Annou Ctinskou ze Ctiněvse. Její sestru Johanku si vzal Fridrich ( Bedřich ) Zapský ze Zap, který byl synem Adama ze Zap a na Průhonicích a jeho manželky Johanky z Vrábí. Tento Fridrich po sňatku s Johankou Ctinskou ze Ctiněvse si zvolil za své bydliště Ctiněves a kostel svatého Matouše za rodinnou hrobku.

 Kolébkou vladyckého a rytířského rodu Zapských za Zap byla ves Zapy v okresu Brandýs nad labem. Staroslovanská osada s tvrzí, která v roce 1651 ještě stála. Vladykové Zapští byli povýšeni do stavu rytířského a za vlády císaře Rudolfa II. Roku 1595 stvrzeni. Anna Ctinská po svém sňatku s Albrechtem své sestře Johance a jejímu manželovi Fridrichovi postoupila své dědictví a to díl tvrze ve Ctiněvsi s poplužním dvorem a druhý dvorec, zvaný starý, s příslušenstvím ve Ctiněvsi a v Černoušku, tak, jak ho po svém otci Mikulášovi obdržela. Fridrich zase Anně převedl k dědičnému držení tvrz Vinoř s dvorem poplužním a druhým dvorem, dále celou ves se svobodnou krčmou. Anna seděla na Běchovicích a zemřela roku 1592. Johanka Zapská ze Ctiněvse zemřela roku 1593 a byla pochována v kostele sv. Matouše ve Ctiněvsi. 

  1654 a 1718

 V zemském archivu je tzv. „ Tereziánský katastr“. V ní jsou uvedena jména držitelů jednotlivých usedlostí v roce 1654 a pak z roku 1718.

 Č.p. 1 roku 1654 nazývala se Halkovská, v roce 1718 byl jejím držitelem Matěj Schonfeld.

 Č.p. 2 roku 1654 nazývala se Hlaváčkovská, v roce 1718 ji držel Václav Srb. Pole mu patřící přiznal jako ladem ležící ( asi 20 jiter )

 Č.p. 3 nazývala se Svobodovská, roku 1718 patřila Matěji Malému. 20 jisker přiznáno rovněž jako ladem ležící.

 Č.p. 4 patřila roku 1654 Jiřímu Vlkovi, v roce 1718 držel ji Matěj Satran. Polností bylo 8 jisker oraných a 12 ladem ležících.

 Č.p. 5 patřila rodu Hrdinovskému, v roce 1718 ji držel Karel Titěra.

 Č.p. 6 nazývala se Cymbalovská a jejím držitelem roku 1718 byl Jan Pištora , měl 16 jisker ladem ležících polí asi tam, kde již tehdy se říkalo „ na bahnech“.

 Č.p. 7 držel ji roku 1654 Václav Briksí, roku 1718 Václav Vinopal. Měl 24 jisker orané a 12 jisker ladem ležící půdy.

 Č.p. 8 patřila již roku 1654 rodu Titěrou, v roce 1718 držel ji Jiří Titěra.

 Č.p. 9 nazývala se gruntem Červenkovským, roku 1718 byl jejím majitelem Václav Blahoš.

 Č.p. 10 zvaná Frečkovská , roku 1718 byla majetkem Václava Pivoňky.

 Č.p. 11 roku 1654 ji měl v držení Tomáš Hoffman, roku 1718 patřila Ondřeji Holayovi.

 Č.p. 12 roku 1718 ji měl v držení Václav Novotný, jinak zvaný „ zahradník“.

 Č.p. 13 byla pustá a polí u ní rovněž nebylo.

 Č.p. 14 byla krčma Martina Satrana.  

 1855

  3.června 1855 Vznikl ve stavení Vocáskově oheň, který byv větrem podporován tak se rozšířil, že 28 usedlostí zničil.

  Popelemlehla tato č.p.: 11,12,13,14,15,16,17,18,19,20,21,22,23,28,33,34,35,42,44,45,46,50,51,52,53,55,56

 K podpoře nešťastných pohořelých sešlo se mnoho příspěvků.

 Obec Mnetěš darovala …………………….. 18 zlatých

 Obec Jeviněves darovala ………………..... 31 zlatých

 Obec Ledčice darovala ……………………..30 zlatých 33 krejcarů

 Obec Vražkov darovala ………………..…..20 zlatých 46 krejcarů

 Obec Rovné darovala ………………  ……..20 zlatých 46 krejcarů

 Obec Libkovice darovala …………….…….66 zlatých 53 krejcarů

 Obec Kostomlaty darovala ………………..17 zlatých 40 krejcarů

 Obec Horní Beřkovice …………………….12 zlatých

 kostelní sbírka v Lednicích ………………12 zlatých

 kostelní sbírka v Cítově …………………...4 zlaté 34 krejcarů

 Matěj Rohan učitel školy v Krabčicích …. 5 zlatých

 Václav Srb z Ledčic …………………………..15 zlatých

 Václav Císař z Ledčic …………………………5 zlatých

 Václav Voves z Ledčic ……………………….4 zlaté

 František Pištora ze Straškova …………….3 zlaté

 MUDr.Kolář z Horních Beřkovic ………….1 zlatý

 Jiří polívka Krabčice ……………………….6 zlatých

 MUDr.Kolář z Horních Beřkovic ………….1 zlatý

 Hőonig, polesný z „Podřípu“ ………………..2 zlaté

 Jakub Kostomlatský, Vražkov ……………….10 zlatých

 Kníže Lobkowitz ………………………………..100 zlatých

 Hrabě Defours z Horních Beřkovic daroval některým občanům tašky a dříví. Také některé ze jmenovaných obcí darovaly slámu, chléb a dříví.

  

  1894

 Roku 1894 byla zřízena vozová dráha, na kterou povoleno obcí 200 zlatých. Ve schůzi konané dne 29. srpna 1895 jednáno bylo o zaslaném prohlášení, týkajícím se jednak upisování akcií na stavbu dráhy Jenišovice – Libochovice, jednak žádostí, aby Ctiněves prohlásila:

 

  1.  

    že odstraní překážky, jež by vznikly od majitelů pozemků při odbočení projektované trati na katastr Ctiněvsi,

  2.  

    že zaručuje každoročně přepravu 15.000q nákladu pro vozbu dráhy.

 

Připomíná se dále v prohlášení ze strany obce, že tato garancie se snižuje o 40% v případě, že by nastala neúroda Garancie končí tímto 15. srpna 1896.

 Bylo usneseno upsati 1.000,- zlatých.

  V následující schůzi konané 19.prosince 1895, bylo znovu o tomto jednáno a bylo usneseno, aby se zakoupilo obcí akcií za 2.000,- zlatých.

  

 1919

  V roce 1919 se událi dvě truchlivé události. V srpnu při hlídání obilí u Černoušku („Na voštěpáku“) byl střelen sekaným olovem  do slabin Karel Klement, domkář.

  Byl převezen do pražské nemocnice, kde 21.srpna 1919 skonal.

 Dne 16. září byl zavražděn při hlídání ovoce (ubit tupým předmětem) Antonín Zimák blízko ovčína.

 V obou případech nebyli pachatelé těchto hrůzných zločinů vypátráni.

  

1922

  5.1.1922 bylo usneseno, aby byly opatřeny tabule se jménem obce, župy a umístněny na každém silničním vjezdu do obce.

  O elektrifikaci bylo jednáno 13.1.1922, usneseno zadati zavedení elektrického proudu Středočeskému elektro svazu a stavbu transformátoru zadati staviteli V.Valentinovi z Vražkova. Jeho nabídka byla nižší (5800,-Kč) než stavitele Hájka (6882,72Kč)

  

 1929

   Pomník padlých 1914-1918

 V červenci 1929 byl odhalen pomník padlých ve světové válce 1914 -1918. Památník byl postaven celkovým nákladem 8.500,-Kč

 Při slavnosti učinkovala hudba pěšího pluku č.42 z Terezína v počtu 28 hudebníků a slavnostním řečníkem byl řídící učitel Josef Krotil ze Straškova.

  1930

  V září 1930 v poledne hořelo obytné stavení č.p.47 Antonína Lipše. Oheň zničil i střechu chléva. Kromě místního hasičského sboru pomáhali i hasiči okolních obcí.

Vznik požáru pravděpodobně zapříčinilo pečení posvícenských koláčů, poněvadž v neděli po svátku sv.Matouše je ve Ctiněvsi každoroční posvícení.

 Přítomné děti při tomto požáru měly vesměs tváře umazány povidly právě těchto koláčů a placek.

 

  1931

Popis a historie obydlí

 

Popisná čísla domů dle sdělení majitelů a obyvatel jednotlivých domů v roce 1931

 Č.p. 1  Je statek Františka a Anny Zeithamlových, hospodářství vede Jaroslav Lípa. Podle jeho sdělení stávalo toto číslo popisné již od nepanšti. Roku 1891 bylo přestavěno majitelem Josefem Lípou obytné stavení podél silnice. Nynější vzhled obytného stavení je z oné doby. Hospodářské budovy byly postaveny roku 1871. Stodola pak byla postavena roku 1892. Takže Josef Lípa přestavěl skoro celou usedlost. Požárem nebylo toto číslo nikdy poškozeno.

 Č.p. 2  Majiteli jsou manželé Josef a Marie Sedlákovi. Tito žili dříve mnoho let v Severní Americe, domek dříve náležel manželům Kubešovým. Josef Sedlák jej v roce 1925 až 1926 rozboural a přestavěl.

 Č.p. 3  Domek patří Františku Čtvrtečkovi, strojníku. Jeho manželka Alžběta má v témže domku obchod smíšeným zbožím. Předtím byl majitelem Vladislav Šesták.

 Č.p. 4  Pokud známo, majitelem tohoto domku byl Antonín Kočí, jenž odjel do Ameriky. Od něho jej koupil František Titěra, od toho Anna Titěrová. Po ní sdědili domek nynější majitelé Václav a Marie Blahošovi. V roce 1890 byl domek přestavěn.

 Č.p. 5  Majitelem je Antonín Křička. Před ním byl majitelem Václav Titěra.

 Č.p. 6  Bývalo prý na dvoře, z toho zbyly jen stodoly a sklep. Nyní toto číslo má Josef Sýkora.

 Č.p. 7  Majitelem je Karel Petrželka, rolník a povozník.

 Č.p. 8  Náleží Marii Svobodové, vdově.

 Č.p. 9  Majitelem je Josef Šustr, restauratér ve Velvarech. Jeho rodu náleželo již dříve.

 Č.p. 10  Patří Václavu Trnkovi. Dříve byl majitelem František Pištora a před ním Šťastný.

 Č.p. 11  V tomto čísle se říká „ u Šarochů“ podle dřívějších majitelů. Nyní náleží Františku Sklenářovi.

 Č.p. 12  Kovárna Josefa Sklenáře, kterou roku 1928 pronajal Josef Lichtenberg.

 Č.p. 13  Majitelem je Václav Strupů, před ním byli majiteli rovněž Štruplové.

 Č.p. 14  Majitelem je Ladislav Polívka. Před ním byl majitelem Josef Vocásek, který číslo 14 dostal od svého otce Jana Vocáska. Ten toho stavení vystavěl  v roce 1855 jako hostinec.

 Č.p. 15  Patří Marii Rajnyšové. Dříve byl majitelem František Dejm.F

 Č.p. 16  Je obecní domek, bydlí v něm chudí občané obce.

 Č.p. 17  Majitelem je Antonín Maděra, dříve toto stavení patřilo Josefu Procházkovi. Domek v roce 1924 vyhořel.

 Č.p. 18  Patří Josefu Jabůrkovi, domkáři. Před ním byl majitelem František Legner.

 Č.p. 19  Majitelem je domkář  Václav Došek, před tím Antonín Tachecí.

 Č.p. 20  Domek náleží Václavu Millerovi, obchodníku vepřovým dobytkem. Dříve byl majitelem jeho otec Václav Filler, zedník.

 Č.p. 21 Patří Antonínu Bartošovi, domkáři. Dříve patřil Bohuslavu Polívkovi.

 Č.p. 22 Majitelem je Antonín Lagner, malorolník.

 Č.p. 23 Nejstarším majitelem byl jakýsi pan Černý, když se odstěhoval do Černoušku, koupil jeho domek asi v roce 1853 Josef Lagner. Ten jej pak přenechal roku 1895 svému synu Bedřichovi. Od něho pak převzal usedlost v roce 1925 Bedřichův syn Ladislav Lagner. Domek byl v roce 1900 přestavěn.

 Č.p. 24 Nynějším majitelem je profesor Václav Jech z Prahy-Smíchova. Dřívějším majitelem byl Karel Kejř.

 Č.p. 25 Domek patří Josefu Fantovi. Před tím náležel Alžbětě Zimové,  která jej koupila od Jaroslava Beránka, řídícího učitele v Roudnici.

 Č.p. 26 Majitelem je Františk Šrétr, dřívějším majitelem byl Josef Polívka, který tento hostinec vystavěl.

 Č.p. 27 Patří Františce Pechové, stavení vyhořelo 4.12.1904. Jmenovaná byla tehdy již vdovou se třemi dětmi a žilo se jí bídně. Když vypukl požár, byla právě v lese na dříví. Než-li přišla, dvě děti jí uhořely.

 Č.p. 28 Majitelem je Alois Staňkovský, v jehož rodě byl tento dům již dříve.

 Č.p. 29 Patří profesoru Václavu Jechovi z Prahy. Před ním byl majitelem František Došek, dříve Antonín Satran a před tímto Houbák, dosud tam říkají „U Hrubáků“.

 Č.p. 30 Pokud je známo, byl jeho nejstarším majitelem nějaký pan Škrobálek, jež jej prodal roku 1883 Josefu Fantovi. V roce 1925 stal se majitelem Václav Procházka se svou ženou Annou. Za Fanty domek vyhořel, roku 1927 byl opraven.

 Č.p. 31 Majiteli jsou Bedřich Plachý a manželka Anna již po 27 let.Před nimi byl majitelem Václav Palica asi 43 let, před tím náležel domek po dobu asi 30 let Pískovi. V roce 1912 byl přestavěn. Podle vyprávění bylo toto stavení původně rybářskou boudou, u ní se rozkládal veliký rybník.

 Č.p. 32 Je majetkem Bedřicha Lagnera. Dříve náležel Čmelovi.

 Č.p. 33 majetníkem je Jan Tachecí, před ním byl Berka.

 Č.p. 34 Je majitelem Jiří Plachý. Stavení je již dlouho v majetku rodiny.

 Č.p. 35 Dříve patřilo Antonínu Růžičkovi, nyní náleží Václavu Kapounovi,  který se sem přiženil z Libkovic.

 Č.p. 36 Patří Eduardu Plachému, dříve náleželo Janu Kerberovi. Vystavěno bylo v roce 1744.

 Č.p. 37 Majitelem je Václav Papež, před ním byl Antonín Bílek.

 Č.p. 38 Je majetkem Anny Novákové, dříve náležel domek Antonínu Hroudovi. Domek byl vystavěn roku 1876.

 Č.p. 39 Náleží Václavu Bžezinovi, před ním byl majitelem František Kubeš. V roce 1928 byl domek přestavěn.

 Č.p. 40 Majitelem je Václav Fencl.

 Č.p. 41 Toto stavení je tzv. „Hamlouf“ , bývalý ovčinec.

 Č.p. 42 Majitelem je Alžběta Pištorová, která domek koupila od Josefa Hromádky v roce 1893.

 Č.p. 43 Náleží Antonínu Schořovi,před ním byl majitelem Štěpán Valín. V roce 1913 byl domek opraven.

 Č.p. 44 Nyní je majitelem Antonín Kelter, dřívějšími majiteli byli Václav Holota a Před ním Josef Čermák.

 Č.p. 45 Patří Josefu Zázvorkovi.

 Č.p. 46 Majitelem je Josef Vraný, dříve jeho otec Josef Vraný.

 Č.p. 47 Patří Josefu Lipšovi, který pochází z Černoušku, před ním patřil Antonínu Víškovi.

 Č.p. 48 Majitelem je Jan Volek, truhlář. Dříve stávalo stavení na jiném místě (prý vedle nynějšího) a po požáru jej vystavěl majitel na stávajícím místě.Dříve byl majitelem František Pištora.

 Č.p. 49 Domek náleží Františku Lagnerovi. Až do roku 1929 býval pod snopky, pak byl přestavěn.

 Č.p. 50 Patří Karlu Jabůrkovi.

 Č.p. 51 Majitelem je Václav Pospíšil, před ním byl vlastníkem Václav Došek. Domek před 25 lety vyhořel.

 Č.p. 52 Náleží Antonínu Galánovi, jeho rodu patří již dlouho.

 Č.p. 53 Majitelem je Václav Lipoid, dříve byl jím Václav Nohejl, který padnul ve světové válce, ten koupil domek od Františka Moláčka, domkáře.

 Č.p. 54 Majitelem je Antonín Titěra, usedlost je již dlouho v majetku rodu.

 Č.p. 55 Náleží Josefu Vinklerovi.

 Č.p. 56 Majitelem je Rudolf Staňkovský, před ním byl Josef Strach.

 Č.p. 57 Náleží Josefu Zimákovi. Vystavěl jej roku 1830 Josef Zimák. Ten předal stavení Janu Zimákovi, který postavil roku 1880 stodolu. Od něho zdědil stavení nynější majitel, který roku 1928 přestavěl obytné stavení.

 Č.p. 58 Majitelem je Josef Bartoš.

 Č.p. 59 Patří Marii Malé. Je již delší dobu v majetku rodu.

 Č.p. 60 Majitelem je Josef Petrželka. Dřívějšími majiteli byli Marie Petrželová a před ní Antonín Lagner.

 Č.p. 61 Nyní je majitelem  Václav Březina ml. Dřívějšími majiteli byli: Antonín Bílek, Josef Runza st. a ml., Jan Vocásek a pak Antonín Lipš, pozdější hrobník a zvoník záduší ctiněvské. Usedlost byla přestavěna roku 1913.

 Č.p. 62 Majitelem je Bohuslav Polívka, dříve byl Šťastný.

 Č.p. 63 Náleží Františku Fričovi, před ním Antonínu Holajovi.

 Č.p. 64 Majitelem je od roku 1928 František Rajnyš, před ním byl František Borovička.

 Č.p. 65 Majitelem je Oldřich Syrový, před ním patřil majetek Antonínu Borovičkovi.

 Č.p. 66 Patří Josefu Svobodovi, dříve Josefu Schořovi.

 Č.p. 67 Majitelem je Václav Plachý, dříve patřilo stavení Týlovi a před tím Eduardu Plachému.

 Č.p. 68 Patří Františku Holajovi, před tím byl majitelem Lipš.

 Č.p. 69 Náleží Adéle Kučerové. Ta koupila domek v soudní dražbě roku 1892 za 300 zlatých od Kerbera. Po celou dobu války bylo na vojně pět jejích synů a všichni se šťastně vrátili, z nich jeden jako ruský legionář. Ve vzniklé republice ještě dva její synové odvedeni, takže měla 7 vojáků z 8 synů.

 Č.p. 70 Majitelem je František Skála, jehož rodu patřilo již dříve.

 Č.p. 71 Náleží Hynku Jabůrkovi, který je vystavěl.

 Č.p. 72 Patří Bohuslavu Horáčkovi, před ním byl Václav Filler.

 Č.p. 73 Majitelem je Bedřich Rybka, před ním patřilo Jiřímu Polívkovi.

 Č.p. 74 Náleží Václavu a Anně Štruplových. Vystavěn byl roku 1883. První majitel byl Bedřich Lagner, druhým Josef Strupů.

 Č.p. 75 Majitelem je František Mudra, domkář, který vystavěl č.75 na místě čísla 73 v roce 1886.

 Č.p. 76 Náleží Karlu Němcovi, před tím patřilo Alžbětě Doškové.

 Č.p. 77 Majitelem je Václav Starý, dříve František Starý.

 Č.p. 78 Patří Karlu Duškovi.

 Č.p. 79 Náleží Antonínu Jarošovi, dříve majitelem byl Josef Kliment.

 Č.p. 80 Nynější majitel Jiří Šembera, obchodník, přistěhoval se z Račiněvse a koupil tento dům od manželů Václava a Marie Betkových. Tito koupili domek roku 1900 od Karla Kejře, který jej vystavěl roku 1886. Jiří Šembera přestavěl rouku 1928 polovinu domu a zřídil tam více místností. Jeho rod pochází z Ddolní Lhoty v okresu jičínském.

 Č.p. 81 Majitelem byl Ludvík Brodský, nyní je domek v majetku Marie Brodské.

 Č.p. 82 Náleží Františku Plachému, dříve patřiloVáclavu Rajchltovi.

 Č.p. 83 Jeho stavbu začal Antonín Satran,  který chtěl v roce 1866 vystavět hostinec. Zemřel však na choleru zavlečenou sem prý snad pruským vojskem,  které tu dvě noci přebývalo. Místo pak koupili Josef Papež a Josef Mládek. Ti se o něj rozdělili a roku 1886 vystavěl Josef Papež domek č.83 a Josef Mládek č.84. Majitelem obydlí č.83 je Josef Papež.

 Č.p. 84 Patří Josefu Mládkovi. V roce 1913 vyhořelo a bylo v témže roce přestavěno a zvětšeno.

 Č.p. 85 Majitelem je Marie Plachá, před ní Václav Mudra.

 Č.p. 86 Náleží Josefu Pištorovi,  dříve patřilo Františku Hromádkovi.

 Č.p. 87 Majitelem je velkostatkář Lobkowitz z Roudnice. Domek vystavěl hajný Šenfeld, od něho ho koupil Josef Šulc a od něho Lobkowitz. Bydlí v něm hajný Ludvík Malý.

 Č.p. 88 Bývalo dříve sušárnou. Od Šestáka koupil jej František Došek, jenž ji přestavěl a pak ji prodal Antonínu Zázvorkovi. Majitelem je nyní jeho syn Antonín Zázvorka.

 Č.p. 89 Domek vystavěl v roce 1880 František Hromádka. Dalšími majiteli byli Vojtěch Došek, Josef Kokšál, nyní jsou majiteli Josef a Božena Bartošovi.

 Č.p. 90 Náleží Františku Plachému, který jej vystavěl roku 1892.

 Č.p. 91 Majitelem je Ladislav Staňkovský, před tím byl majitelem Josef Rajnyš, před ním Gustav Rosner, který domek vystavěl.

 Č.p. 92 Patří Čeňkovi Starému, dřívější majitel František Starý domek vystavěl.

 Č.p. 93 Domek vystavěl Antonín Mudra, nyní patří Františku Mudrovi.

 Č.p. 94 Náleží Václavu Starému, Dřívější majitel František Starý domek vystavěl.

 Č.p. 95 Majitelem je Josef Pešák. Domek byl postaven roku 1908, dřívějšími majiteli byli Václav Kejř a Antonín Slavík.

 Č.p. 96 Majiteli jsou Josef a Františka Rousovi. Postavili domek v roce 1908, roku 1924 byla pak stavba rozšířena. Téhož roku byl J.Rousovi přidělen pozemekkat.č. 212/10 pozemkovým úřadem od velkostatku Lobkowitzkého. Na tomto pozemku při dobývání písku v roce 1924 asi v hloubce 1m našlo se mnoho popelnic, avšak značně porušených. Při dalším dobýváním písku byly vykopány předměty kamenné a bronzové, svědčící o osídlení v době prehistorické. Tyto nálezy ( jehlice, mlaty a jiné) byly dány do Roudnice (do gymnázia nebo Podřipského muzea).

 Č.p. 97 Náleží Františku Starému, dříve patřil Václavu Legnerovi, který se v roce 1928 odstěhoval do Chotiměře.

 Č.p. 98 Majitelem je František Kokšál, který koupil  domek v roce 1928 od Antonína Závorky.

 Č.p. 99 Patří Antonínu Plachému, dříve byl Václava Kejře.

 Č.p. 100 Bylo vystavěno roku 1911 a náleží Václavu Knotkovi.

 Č.p. 101 Majitelem je Václav Borovička.

 Č.p. 102 Dříve to bylo stodola, kterou Jonatka z poloviny přestavěl na obytné stavení a vše prodal Viktoru Kořánovi.

 Č.p. 103 Patří Jaroslavu Legnerovi, který domek vystavěl roku 1922 na pozemku koupeném od Antonína Šustra. Legner odešel roku 1915 a vrátil se ještě za války jako invalida.

 Č.p. 104 Majitelem je Vilibald Hiecke. K domu patří též lom a drtič. Asi před 10 lety tam byla dřevěná bouda.

 Č.p. 105 Domek je okresní a bydlí v něm Antonín Koudelka, správce okresní štěrkovny. U lomu je i okresní cihelna, zřízená před třemi roky.

 Č.p. 106 Majitelem je Josef Papež, který domek postavil roku 1924.

 Č.p. 107 Majiteli jsou Jaroslav a Antonie Svobodovi, vystavěno bylo roku 1924.

 Č.p. 108 Patří Marii Rubínové.

 Č.p. 109 Majitelem je Václav Pištora, který domek postavil asi před šesti lety.

 Č.p. 110 Patří Josefu Karhanovi.

  Č.p. 111 Majitelem je Jiří Staňkovský, který domek vystavěl na pozemku prodaný obcí z přídělu.

 Č.p. 112 Vystavěl roku 1925 Václav Kříčka, jemuž domek patří.

 Č.p. 113 Majitelem je Václav Betka starší. Rod Betků pochází z Rovného č.p.36. Otec majitele, Jan Betka, koupil roku 1867 domek č.p.17 ve Ctiněvsi od rodiny Lipšovi a zřídil v něm smíšený obchod. Roku 1881 vystavěl stodolu, která v srpnu 1904 vyhořela. Ze stodoly vystavěl roku 1926 v únoru obytné stavení.

 Č.p. 114 Postavil roku 1927 Josef Plachý, nynější majitel.

 Č.p. 115 Majitelem je Eduard Zeman, který je postavil roku 1926.

 Č.p. 116 Postavila roku 1927 Antonie Klementová, vdova.

 Č.p. 118 Vystavěno bylo roku 1926 majitelem Josefem Štumpfem.

 Č.p. 119 Postavil majitel Karel Veselý v roce 1927.

 Č.p. 120 Majitelem je František Jaroš, který jej postavil v roce 1927.

 Č.p. 121 Postavil Václav Starý, který pozemek dostal od Rubína. Nyní patří Karlu Hrstkovi.

 Č.p. 122Majitelem je Václav Šembera, který domek koupil od Josefa Rouse, ten domek postavil.

 

 Živnostníci obce v roce 1931

 

Zemědělské usedlosti:

  1 statek ( č.p.1 – Jaroslav Lípa )

 3 větší hospodářství  ( č.p.13 – Václav Strupů, č.p.14 – Ladislav Polívka, č.p.29 – Jaroslav Jech, v pronájmu ostatní drobní rolníci )

 

Živnostníci:

 2 kováři  ( Josef Lichtenberg ve Sklenářově kovárně, Bohuslav Horáček ve vlastní kovárně )

 3 tesaři  ( František Plachý č.p.82, Václav Plachý č.p.90, Josef Karhan č.p.110 )

 1 krejčí  ( Vratislav Staňkovský č.p.28 )

 2 obuvníci  ( Josef Vraný č.p.46, Jaroslav Maděra č.p.17 )

 1 řezník  ( Josef Lipš č.p.47 )

 2 hokynáři  ( Václav Knotek č.p.100, Jiří Tachecí č.p.33 )

 3 kupci  ( Jiří Šembera č.p.80, Josef Polívka č.p.14, Alžběta Čtverečková č.p.3 )

 1 strojník  ( František Čtvrtečka č.p.3 )

 3 hostince  ( „U Bílků“ č.p.97 – Josef Sýkora č.p.6, „U Kejřů“ č.p.24 – Marie Kubešová, vdova, „U Strétrů“ č.p.26 – Josef Lipš )

 7 zedníků  ( František Starý č.p.97, Josef Sýkora č.p.6, Václav Blahoš č.p.4, František Skála č.p.70, Václav Schoř č.p.43, Josef Fencl č.p.40 )

 1 cestář  ( Václav Holaj č.p.68 )

 1 trafikant  ( Josef Papež č.p.46 )

 3 zástupci pojišťoven  ( Václav Betka č.p.113 – Hasičská, Josef Polívka č.p.14 – Slavia, František Pištora č.p.42 – Rolnická )

 1 výrobce hrabic  ( Bedřich Legner č.p.23 )

 1 povozník  ( Karel Petrželka č.p.7 )

 1 obecní strážník a poštovní posel  ( Eduard Zeman č.p.115 )

 

3 štěrkové lomy  ( Okresní štěrkové podniky, bří. Hieckeové č.p.104, František Kubeš )

 

 Celková rozloha katastru obce v roce 1931 činí: 548ha, 55a, 53m2, silnice, cesty a náves činí 12ha, 21a, 78m2.

 

   Podle listu číslo 1214 pozemkové knihy byla dne 7.6.1927 provedena změna názvu obce z Ctiňoves na Ctiněves.

  
Dne 29.6.2001 byl obci slavnostně předán znak a prapor    

 

 

 

 Vlajka

 

Znak