Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Datum a čas

Dnes je pondělí, 23. 7. 2018, 5:58:45

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Matouš

Matouš [hebr. Mattatjá = dar Hospodinův, řecky Matthaios], jeden z apoštolů Ježíšových, povolaný k apoštolství přímo z celnice buď římské nebo herodovské v Kafarnaum. Stal se jedním ze Dvanácti. U Mk a L má jméno Leví, u Mk Leví Alfeův. Snad tedy měl dvě jména jako jiní Židé, ačkoliv překvapuje, že by M. měl obě jména semitská (v citovaných místech jde vždy o jedno jméno semitské, o druhé latinské nebo řecké), anebo tu jde o přízvisko »dar Hospodinův«, ač nikde není řečeno, že by mu je byl dal Ježíš při povolání. Přijetí tohoto celného mezi apoštoly způsobilo patrně příliv jiných celníků a vyvrženců mezi učedníky Ježíšovy a ovšem i odpor farizeů. Poněvadž v synoptických seznamech apoštolů se vyskytuje také Jakub Alfeův, domnívali se někteří badatelé, že Matouš a Jakub byli bratři. To však je nepravděpodobné, protože v seznamech apoštolů jsou bratři zpravidla jmenováni pohromadě, kdežto Jakub a Matouš jsou odděleni. Jako celník ovládal M. pravděpodobně aspoň dvě řeči, jichž se užívalo v Palestině [aramejštinu a řečtinu]. Podle tradice kázal nejprve mezi Židy. Zpráva, kterou zachoval Papias, tvrdí, že M. napsal aramejsky „Slova Páně", [řecky Logia], podle církevní tradice nynější první evangelium. *Matoušovo evangelium

Matoušovo evangelium, tradiční název prvního z bibl. evangelií, připisované tradici apoštolu Matoušovi. Tato tradice vycházela z toho, že biskup Papias [psal kolem r. 130] z Hierapole, tvrdí, že, Matouš sestavil v hebrejské řeči [t.j. aramejsky] Slova [řecky: Logia, míněna jsou slova Ježíšova], která však překládal každý, jak nejlépe dovedl. Při tom se Papias podle výroku starokřesťanského dějepisce Eusebia [† kolem 339] dovolával svědectví »starého Jana« [snad Zebedeovce?]. Ireneus z Lyonu [†202] poznamenává, že M. napsal své evangelium v době, kdy Petr a Pavel byli v Římě [tedy kolem r. 60]. Origenes [185-254] pak sděluje, že M. napsal evangelium pro Židy, a to hebrejským [aramejským] jazykem. Ježto dnešní M. evangelium nezní jako překlad z aramejštiny, nýbrž jako přímé zpracování látky dané a již řecky zpracované tradicí a užíváním v bohoslužbách, vztahuje dnešní bohoslovecká věda celkem shodně zprávu Papiovu a na ní závislé výklady na jeden z pramenů, jež podle literárně-kritického rozboru byly podkladem tří prvních evangelií. Tento pramen, nazývaný obvykle Logia [Q,*Evangelia] obsahoval sbírku nebo sbírky slov Ježíšových, výkladů, kázání, podobenství, předpovědí, polemik ve vyhraněných skupinách podle obsahu [kázání na hoře, podobenství, řeči proti farizeům a pod.]. Nynější první evangelium převzalo většinu tohoto materiálu nebo snad celý materiál již tradicí ustálený a přeložený do řečtiny, a proto bylo na něz pisatele pramene přeneseno jméno Matoušovo, který snad byl původcem Logií. Jisto je, že pisatelem evangelia byl křesťan původu židovského a že také psal pro křesťany původu židovského snad v Sýrii nebo Palestině. Snad proto užívá jména království nebeské místo království Boží, Mesiáš je mu především Král; snadproto také nevysvětluje různé židovské zvláštnosti, nepřekládá hebr. slova, ačkolii zde jsou výjimky. Pisatel Mt na rozdíl od L má téměř všecku látku evangelia Mk, při čemž některou látku zkracuje.Pravděpodobně si stejně počínal při zpracování Logií, jichž užíval společněs L. Vedle toho má svou vlastní látku, jež nebyla dostupná ani Mk ani L: úvodní vyprávění Mt, podrobnosti z vyprávění o utrpení a zmrtvýchvstání Páně,
některá podobenství, vyprávění o Petrovi, popis světového soudu, a j. Tyto látky snad má z ústní tradice. V celku zachoval postup a rozvrh Markův, na vhodná místa položil skupiny výroků Ježíšových, jmenovitě také návod vysílaným apoštolům. Má zálibu v umělé sestavě po sedmi [např. 3 x 2 X 7 generací v rodokmenu Ježíšově] a v seskupování kázání a výroků Ježíšových. Je zřejmé, že mu záleželo na odmítnutí farizejsko-židovské zbožnosti a mravnosti, na popisu pravéhoučednictví, království nebeského a na zdůraznění misijní povinnosti především mezi Židy, ale i mezi pohany. Mt zaznamenává trojiční křestní formuli a výraz církev v ústech Ježíšových, což dalo některým badatelům důvod k domněnce, že toto evangelium pochází z doby pozdní, kdy církev už byla organisována.

Zhruba je možno říci, že evangelium vzniklo v poslední čtvrtině prvního století.

Obsah:

Narození Ježíšovo 1,1-2,23

Počátky 3,1 až 4,11

Kázání Křtitelovo 3,1-12

Ježíšův křest a pokušení 3,13 až 4,11

Činnost v Galileji 4,12 až 13,58

První kázání a povolání prvních učedníků 4,12-22

Kázání na hoře 5,1 až 7,29

Činy Ježíšovy 8,1 až 9,34

Ježíšova slova k učedníkům a odpůrcům 9,35 až 13,58

Ježíš na cestách 14,1 až 20,34

Galilea a okolní krajiny 14,1 až 18,35

Vyznání Petrovo 16,13-20

První ohlášení utrpení 16,21-23

Druhé ohlášení utrpení 17,22

Z Galileje do Jerusalema 19,1 až 20,34

Třetí ohlášení utrpení 20,17-19

Ježíš v Jerusalemě 21,1 až 27,66

Působení v Jerusalemě21,1 až 25,46.

Řeči Ježíšovy proti farizeům 23,1-39

O konci světa a druhém příchodu Kristově 24,1-41

Podobenství o posledních věcech 25,1-46

Ježíšovo utrpení 26,1 až 27,66

Vzkříšení 28,1-2